Stáhnout podklady ve formátu pdf
Co je to duchovní obnova
Duchovní obnova se koná zpravidla jednou měsíčně. Je to čas věnovaný Bohu, který umožňuje pokročit na cestě ke svatosti, k prohloubení křesťanského života. Jinými slovy, je to nástroj prohloubení našeho přátelství s Ježíšem Kristem a zlepšení mnoha přirozených stránek našeho života.
Jak začít duchovní obnovu?
Kdo říká, že nemůžeme dělat svou vlastní duchovní obnovu z domova? Je důležité, že se i za těchto výjimečných okolností setkáváme s Pánem. Situace, kterou prožíváme, není samozřejmě zcela obvyklá nebo běžná, ale sv. Josemaría nás naučil vidět za vším milující Boží ruku, který i ze zla může vytěžit dobro. Takže, i když nemůžeme být s jinými lidmi, ani jít do centra Díla, můžeme udělat duchovní obnovu z domova, abychom se dobře připravili a prožili blížící se velikonoční svátky.
Na druhou stranu je tato doba zjevné nečinnosti také příležitostí k využití času a k spojení prostřednictvím modlitby solidarity s těmi, kteří prožívají těžké chvíle. Papež nás nedávno povzbudil, abychom „žili tento obtížný okamžik se silou víry, jistotou naděje a zápalem lásky“ (František, 8. 3. 2020)
Jako příklad nám může sloužit podobná situace, v níž musel sv. Josemaría žít několik měsíců v roce 1937. Během španělské občanské války se skrýval ve vyslanectví Hondurasu v Madridu. Uchýlil se tam spolu se čtyřmi mladými muži z Opus Dei a jeho bratrem Santiagem na čtyři dlouhé měsíce. V bytě žilo téměř sto lidí. Byla tam jen jedna koupelna a jídlo nebylo nijak zvlášť bohaté.
Eduardo Alastrué, jeden z přítomných, popsal panující atmosféru následovně: „Někteří trávili čas mlčením přemítajíce nad jejich skleslostí a neštěstím; jiní si bez přestání ulevovali tím, že hořce komentovali jejich současná i minulá neštěstí. Jiní bědovali nad svým rodinným neštěstím, ztracenými studii nebo podnikáním, nebo nejistou a ohroženou budoucností. Tyto pocity byly smíchány se strachem vzbuzeným minulým utrpením a pronásledováním, strachem, který učinil, že svět mimo náš azyl byl považován za neobyvatelné prostředí. V některých případech byla s tímto strachem spojena nenávist vůči protivníkům, prozatím bezmocná nenávist, ovšem s nadějí, že jednoho dne bude uspokojena.“
Na druhé straně klima, které kolem sebe vytvořil sv. Josemaría bylo pozitivní a plné naděje. Aby dobře využívali každého dne, stanovil plán, ve kterém bylo místo pro vztah s Bohem, studium, učení se jazykům a rodinný život.
Svatý Josemaría jim kázal každý den rozjímání. V jednom z nich jim řekl: „Můj život je nyní tak monotónní! Jak mohu v tomto nuceném odpočinku uskutečnit Boží dary? Nezapomeňte, že můžete být jako sopky pokryté sněhem (...). Z vnějšku, ano, tě může pokrýt led monotónnosti, tmy; budete vypadat navenek jako svázaní. Ale uvnitř váš oheň nepřestane hořet ani vás nebude unavovat potřeba kompenzovat nedostatečné vnější činnosti velmi intenzivní činností vnitřní“.
V dopise napsaném o rok později těm, kteří byli z Opus Dei a byli roztroušeni válečným konfliktem, navrhl způsob, jak to udělat: starat se o vnitřní život. To se chystáme dělat při této duchovní obnově: starat se o náš vztah s Ježíšem a také přemýšlet o tom, jak může naplnit naše životy ... za těchto nových okolností.
Rozjímání
„Nechť tvá víra ve svatou eucharistii dosáhne obřích rozměrů! Žasni nad tou nevýslovnou skutečností. Máme Boha v sobě, můžeme ho každý den přijímat, a chceme-li, hovoříme s ním důvěrně jako s přítelem, bratrem, otcem, jako s Láskou.“ (sv. Josemaría, Výheň, bod č. 269)
Audio s rozjímáním spustíte pod tímto odkazem
Duchovní četba
Nabízíme dva texty pro duchovní četbu:
Nazval jsem vás přáteli - V široké síti vztahů
Zpytování svědomí
Uveď se do Boží přítomnosti a uvažuj, pomalu, o následujících otázkách:
- “Pospíchali tam a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích” (Lk 2, 16). Sv. Josef je mužem stálého úsměvu a učitelem vnitřního života: přicházím k němu, abych se naučil setkávat s Ježíšem, učím tomu své děti?
- “Když se Josef probudil za spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal” (Mt 1, 24). Prosím Pána o světlo, abych poznal jeho vůli a o sílu, abych ji vzápětí rychle vyplnil? Když něco v práci nebo doma doporučuji nebo přikazuji, snažím se vyložit jasně a srozumitelně důvody svého jednání? Snažím se tak činit příjemným způsobem, nechávám prostor pro iniciativu ostatních?
- “Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem si vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý” (Jan 15, 16). Uvědomuji si, že předávat ostatním to, co získávám, je přibližovat jim skutečné štěstí?
- “A Ježíš mu řekl: »Pojď za mnou!« On vstal a šel za ním (Mt 9, 9). Odpovídám s pohotovostí, jako sv. Matouš, na Boží volání? Jsem si vědom, že povolání je nesmírný dar?
- “Z oblaku se ozval hlas: »To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!«” (Lk 9, 35). Usiluji naslouchat Ježíši Kristu v modlitbě? Snažím se poznávat Ho lépe pomocí četby a rozjímání evangelia? Mluvím s Ním o své rodině a přátelích? Jsou témata, které do modlitby nevnáším?
- „Bůh je věrný, on vás povolal k tomu, abyste měli společenství s jeho Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem” (1Kor 1, 9). Důvěřuji Bohu? Prosím ho, aby posílil moji naději v obtížích nebo v pokušeních malomyslnosti?
- “Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem” (Mt 25, 21). Těší mě myšlenka, že se budu v nebi navždy radovat z Boha? Modlím se, umrtvuji a počínám si tak, aby mnoho dalších duší obdrželo tuto odměnu Božího milosrdenství?
- “Ježíš zaplakal. Židé říkali: »Hle, jak ho miloval!«” (Jan 11, 35-36). Umím milovat své přátele? Zajímám se o ně, především když zažívají trápení nebo nemoci? Dávám jim poznat Ježíše Krista? Přibližuji jim poutavým způsobem život Ježíše a jeho učení, beze strachu, že mě nepochopí?
Doporučujeme pomodlit se svatý růženec, jehož modlitba v rodině je spojena s možností získat plnomocné odpustky.
Text o Panně Marii:
Audio verze textu pod tímto odkazem:
Modlitba papeže Františka za konec pandemie
Maria, Ty záříš vždycky na naší cestě jako znamení spásy a naděje. Svěřujeme se tobě, Uzdravení nemocných, jež jsi u kříže byla připojena k bolesti Ježíšově a zachovala svou víru pevnou. Ty, Záchrano římského lidu, víš čeho nám zapotřebí a jsme si jisti, že se postaráš, aby se, jako v Káni Galilejské, mohla navrátit radost a veselí po této chvíli zkoušky. Pomoc nám, Matko Božské lásky, abychom se připodobnili vůli Otce a učinili to, co nám řekne Ježíš, který vzal na sebe naše utrpení a obtížil se našimi bolestmi, aby nás – skrze kříž – přivedl k radosti vzkříšení.
Amen.